Naše nová INOV8 ambasadorka Janča Jirmanová, našla za covidu lásku k běhu, která ji zavedla až na start ultratrailových závodů. Na LH24 vybojovala celkově 5.místo mezi ženami, kde zvládla devět okruh. Běhaní pro ni zdaleka není jen o závodech a výsledcích, ale taky o dlouhých "běžeckých výletech". Letos její trénink narušila trombóza, díky ní se ale naučila více naslouchat svému tělu. Teď už se ale s chutí dívá k nové sezóně a dalším výzvám.
Kdy a proč zvítězil běh nad všemi ostatními sporty?
Sport mě bavil už odmalička, navíc jsem doma byla vedena k nejrůznějším pohybovým aktivitám, i když ne závodně. Jezdila jsem na kole, běžkách, lyžovala, hrála tenis, tancovala, chodila do posilovny a vyzkoušela jsem si třeba i box. Dneska je sice trendy říkat, že si člověk psal omluvenky z tělocviku, ale mě tělocvik ve škole naopak bavil. Na škole mi šly spíše sprinty – šedesátka nebo krátké štafety. Jakmile se mělo běhat něco delšího, třeba dvanáctistovka, to už byl problém.
Když ale přišel covid, všechno se obrátilo naruby. Nebavilo mě sedět doma, a tak jsem začala s takzvaným indiánským během, tedy procházkami proloženými běháním. Šlo mi tehdy hlavně o čas strávený venku. Netrvalo to ani půl roku a najednou mi došlo, že uběhnu dvacet kilometrů bez větších problémů. Hrozně mě to chytlo! Začala jsem poslouchat podcasty, číst časopisy, články i knížky... A zjistila jsem, že existuje něco jako ultra běh. Pak už to šlo postupně dál – dostala jsem se blíž k běžecké komunitě, zjistila, jak lépe trénovat a jakou výbavu si pořídit. Když jsem objevila běh na tepy, začalo mě bavit běhat pomalu a daleko... a ze sprintů úplně sešlo.
Proč se přirovnáváš zrovna k dieslovému motoru?
Nemám za sebou sice desítky závodů, ale už vím, že nejsem vyloženě rychlý běžec. Proto raději volím delší tratě, kde jde především o výdrž a vytrvalost. Ráda o sobě říkám, že jsem jako dieselový motor – pomalu startuju, ale pak jedu dlouho a spolehlivě. Miluju kopečky! Baví mě dřít se do strmých stoupání a pak si užít pořádně rychlý seběh. Asfaltové rovinky přenechávám spíše ostatním, ale kdo ví, třeba se časem podívám i tam.
Jaký závod se ti vryl pod kůži?
Říká se, že B7 mění lidem životy, ale tu jsem ještě neběžela, takže třeba časem svou odpověď změním. Teď je to ale stoprocentně LH24. To byl pro mě nesmírně vydřený závod, myslím, že už během tréninku jsem se hodně poznávala. Do samotného závodu jsem šla s velkým respektem, skromnými cíli a možná i se strachem.
Zároveň jsem ale zjistila, jak silnou mám hlavu a jak moc si dokážu jít za svým. To pro mě bylo obrovským zjištěním. Řekla bych, že ani nešlo o těch devět kol, jako spíš o poznání sebe sama. Tento závod byl pro mě velmi osobní, myslím, že mi posloužil jako takové světýlko naděje v ne úplně lehkém období mého života. Také jsem si uvědomila, že mi šlo o to nezklamat samu sebe. To se určitě povedlo a naopak mě to zase pořádně nakoplo. Tenhle pocit v sobě budu asi uchovávat navždy.
Samozřejmě ale nemůžu zapomenout ani na LHUT, což byl můj vůbec první závod. Tam jsem poprvé zažila opravdovou závodní atmosféru a všechno, co k tomu patří.
Jakého úspěchu si nejvíce ceníš?
Jednoznačně LH24! Získala jsem tam 5. místo mezi ženami a 3. místo v České republice. Stát na bedně právě na tomto závodě bylo něco, o čem jsem si ani netroufala uvažovat. Ačkoliv pro mě bylo hlavním cílem odevzdat v závodě to nejlepší ze sebe, tohle není jen třešnička, ale rovnou celá třešeň na dortu!
Jak vypadá tvůj trénink?
Pokud jsem zrovna bez zranění, běhám pětkrát až šestkrát týdně, většinou na tepy nebo zkrátka na pocit. Momentálně nemám žádného trenéra, takže si svůj "tréninkový plán" tvořím sama na základě toho, co jsem se dosud naučila a pochytila. Samozřejmě zařazuji i fartlek a intervaly. Sem tam se objeví pokus o jiný sport – kolo, plavání, jóga nebo silový trénink, ale na tom všem musím ještě zapracovat, mám to rozhodně na "wishlistu"!
Rozhodně netvrdím, že je můj trénink nějak precizní, a do budoucna bych si určitě ráda našla trenéra.
Nejoblíbenější částí tréninku jsou pro mě ale takzvané "běžecké výlety". Aktivitu si sice zapnu, ale otevřu si mapu na hodinkách a celou dobu se nedívám na čísla, nýbrž na všechno kolem sebe. Užívám si čas venku a nejlépe, když to mám s kým sdílet. Na Stravě pak sice uvádím "nedělní long", ačkoliv to tak vlastně ani nevnímám.
Letos tě zastavila v běhání trombóza. Jak si k ní přišla a jak vypadá tvůj návrat ke sportu?
Poslední víkend v dubnu jsem se rozhodla vyměnit běžecké boty za mačky a hůlky za cepín. Mým cílem bylo nasbírat pár červených krvinek ve slovinských Alpách před LHUTem. Bohužel se nade mnou ale urval serak – sněhová věž. Následkem toho byla krevní sraženina v levém stehně.
Nejenže jsem tři měsíce nemohla běhat, ale prakticky jsem nemohla dělat vůbec nic. Byla jsem téměř bez pohybu, později jen velmi omezeně, hodně opatrně a dvakrát denně s práškem na ředění krve.
Když mi po třech měsících ultrazvuk potvrdil, že už tam žádná sraženina není, rozhodla jsem se nohu otestovat na dálkových přechodech. A to hned na dvou po sobě – TMB a AV1. Dopadlo to mnohem lépe, než jsem čekala a doufala, a já začala postupně zase běhat. Musím říct, že je to trochu zkouška trpělivosti, noha si pořád občas dělá, co chce. Ale na nic netlačím, situace je stále lepší, a když to zrovna nejde, prostě si dám pár dní klid. Naučila jsem se aspoň poslouchat svoje tělo a věřím, že do příštího roku bude všechno zase v pořádku.
Jaký je tvůj nejoblíbenější kousek výbavy?
Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale momentálně jsou mým největším parťákem kompresky. Opravdu hodně jsem si na ně zvykla a bez nich už se vůbec necítím kompletní. Jinak mám ráda barvičky a potrpím si na to, aby jednotlivé kousky oblečení k sobě hezky ladily.
A nejoblíbenější boty?
Pro mě to byla láska na první obutí, jednoznačně INOV8 Trailfly Speed. Dokonce jsem se na trénink těšila o něco víc jen proto, že si je zase budu moct obout. Jsou skvělou volbou pro mé oblíbené tréninky na trailových cestičkách. A hlavně – mají moc hezké barvy!
Jaké máš běžecké/závodní plány na příští rok?
Stále ještě nejsem stoprocentně rozhodnutá, ale dost možná se vydám na LH24, tentokrát ve dvojici. Rozhodně bych se také ráda vrátila na LHUT a zkusila jeho delší variantu. Moc ráda bych se podívala někam za hranice do hor a nasbírala nějaké bodíky pro UTMB, ale to zase až příště. Nicméně to, k čemu bych chtěla primárně směřovat, je určitě B7, abych si ji mohla odškrtnout jako každý správný běžec. Neuvěřitelně se na ni těším! Kdyby ke konci roku zbyly síly, ráda bych zkusila i Pražskou 100.
Co máš na trailovém běhu nejraději a proč by měl traily běhat každý? :)
Jak už jsem zmínila, miluji „běžecké výlety“. Miluji hory a přírodu celkově, a když člověk běží, dostane se dál, než když jde pěšky. Navíc, rozběhnout se po trailové pěšince nebo hřebenovce je pro mě především pocitem naprosté svobody.
Není to jen o skvělém pocitu po fyzickém výkonu; navštívíte krásná místa, pokocháte se přírodou a strávíte čas venku na čerstvém vzduchu. Je vlastně jedno, jestli to sdílíte se svým běžeckým parťákem, nebo jste sami se sebou – obě varianty jsou podle mě vynikající. Ráda trávím čas o samotě, obzvláště když je toho někdy moc; při běhu v přírodě skvěle relaxuji. Naopak, když potřebuji přemýšlet, je to to nejlepší místo.
