Barča Marková je od tohoto roku součástí našeho elitního týmu. Ve dvaceti dvou letech má na kontě řadu úspěchů – vítězství na Zapomenutých horách, vítězství na Beskydské sedmičce ve dvojicích nebo 4. místo na mistrovství světa ve skyrunningu mladých. Ještě donedávna jste Barču mohli na závodech potkat ve florbalových šortkách, protože mimo běh hraje i florbalovou extraligu. Do toho stíhá školu a hraje v kapele.

A právě Beskydská sedmička klepe na dveře, proto se s námi Barča podělila o její zážitky z trasy, kdy s parťákem v roce 2022 zvítězili v mixových dvojicích.

B7 můžeš jít jak ve dvojicích, tak posledních pár let i za jednotlivce. Proč jste šli právě dvojice? Jaké jsou podle tebe výhody a nevýhody závodů ve dvojicích?

Sama bych Beskydskou nešla, ale tehdejší přítel jo předtím běžel už asi čtyřikrát, ve dvojici s kamarádem nebo sám. No a smíšené dvojice byla poslední kategorie, co mu ještě chyběla, tak jsme to zkusili spolu.

Výhoda je, že když má jeden krizi, druhý si odpočne a nemusí mít špatné svědomí, že to flákal a zároveň je to ale nevýhoda, že ho parťák zdržuje.

Jak probíhala příprava? Pamatuješ si tréninkové týdenní objemy?

Nějaký strukturovaný trénink jsme ten rok ani jeden neměli.

Nějaká speciální příprava neprobíhala, akorát jsme týden předtím víc odpočívali, než běhali. Do té doby jsme ale týdně mohli mít asi 60 až 70 km, což taky není úplně optimální příprava na ultra. Taky se mi tam týden před Beskydskou připletl Jesenický maraton, který jsem původně kvůli ní chtěla vynechat, ale nakonec mi to nedalo a běžela jsem i ten.

Měli jste s parťákem nějakou speciální taktiku?

Neměli, akorát jsme si řekli, že na začátku nebudeme moc tlačit na pilu a uvidíme, jak to půjde. Cíl byl to hlavně dokončit a mysleli jsme na to, že by bylo fajn se nějak hezky umístit mezi smíšenými dvojicemi naší věkové kategorie.

Přišly na trase nějaké krize? Jestli ano, jak jste se z nich dostali?

Přišly. Až do asi 80. kilometru to bylo moc fajn a šlo se příjemně. Ve stoupání na Radhošť pak dostal krizi parťák a já potom při seběhu z něj. Po následující občerstvovačce se to zlepšilo nějak samo, ale nevydrželo to až do cíle a posledních pět kilometrů pro mě bylo už dost nepříjemných.

Měli jste na trase support? Jestli ano, jak moc vám pomohl a dovedla by sis to představit bez něj?

Měli. Na každé občerstvovačce na nás čekal kamarád, který Beskydskou taky už dřív běžel, takže věděl, co je třeba. Dokonce si vzal tak růžové tričko, že jsme ho nemohli nikde přehlédnout. Pomohl nám moc, nejen tím, že nám podával jídlo a pití, ale dokázal opravdu skvěle morálně podpořit a vždy nám zvednout náladu, i když už se nám třeba nešlo úplně nejlíp. Představit si to bez něj umím, ale příjemná představa to tedy není.

Ten rok byla v mixových štafetách pořádná konkurence, běželi jste stylem start cíl nebo to bych boj o pořadí do posledních kilometrů?

Od začátku jsme se pohybovali někde mezi druhým a čtvrtým místem smíšených dvojic a na Lysé jsme se dostali do vedení, které jsme pak drželi až do cíle. Myslím, že na občerstvovačce před Čertovým mlýnem, nám náš supporťák Lukáš říkal, že jsme celkově čtvrtá dvojice, ale to jsme asi už neudrželi.

Co jste na trase jedli?

V plánu byly toasty a koláče a ke konci případně nějaké gely. To se moc nepovedlo, toast jsem za celou dobu snědla asi jeden a jinak jsem měla samé gely. Těch bylo asi osm nebo devět a pár hodin po doběhu mi z toho bylo docela nedobře.

Jak probíhal doběh do cíle? Pamatuješ si, co se ti honilo hlavou?

Měli jsme docela naspěch, protože jsme tušili, že druhá mix dvojice bude jen kousek za námi. V cíli jsem byla hlavně ráda, že už v tu chvíli nemusím nikam běžet a těšila jsem se do sprchy a do postele.

Označila by si B7 jako nejtěžší ultratrail v Česku?

Vzhledem k tomu, že jsem ultra běžela jen třikrát, (Horskou výzvu v Jeseníkách, Beskydskou sedmičku a loni Hostýnskou osmu) tak to nemůžu objektivně posoudit. Z toho, co jsem běžela, to ale asi byla nejnáročnější trasa.

Udělali byste po téhle zkušenosti s parťákem něco jinak? V přípravě nebo při samotném závodě?

Asi ne. Cíl byl zkusit si spolu závod, a kdyby nic jiného, tak si prostě udělat takový delší výlet a strávit čas v přírodě, a to se povedlo.

Jak celkově hodnotíš závod? Dalo ti to něco do dalších závodů?

Celkově můžu říct, že jsem si to užila a jsem ráda, že jsme si to zkusili. Ty nepříjemné pocity s odstupem času člověk vcelku zapomene a celé se to jeví jako bezva zážitek. Do dalších závodů jsem si odnesla to, že vím, že když přijde nějaká krize, tak většinou taky odejde, že je potřeba to prostě nějak přečkat.

Byla to tvá nejdelší uběhnutá vzdálenost?

Ano.

Jak dlouho si po závodě regenerovala a jakým způsobem?

To už si moc nevybavuji. Myslím, že tak týden jsem neběhala skoro vůbec a potom se to postupně vrátilo do normálu.

Půjdeš B7 znova? Jestli ano, tak sama nebo dvojice?

Zatím to neplánuju, mám raději tu atmosféru „komornějších“ závodů a taky bych teď chtěla běhat spíš kratší vzdálenosti.

Co by si doporučila někomu, kdo jde na B7 poprvé?

Záleží komu a záleží, co od toho čeká. Ale obecně nejsem zastánce těch účastí z „hecu“, když člověk nikdy před tím netrénoval a nechodil na hory. To dá tělu pořádně zabrat. Výzva to může být, ale třeba až další rok s předcházejícím tréninkem.