„Tak já se podívám, kudy by to mohlo být průchozí,“ řekl jsem ostatním a na boty si nasadil nesmeky. Právě jsme došli suťoviskem ke sněhovému poli, které neslo v mapě označení „Ledovec turistů“. Brzy jsem se tajícím sněhem vyškrábal až do sedla ve výšce 4000 metrů nad mořem. Všude kolem se tyčily majestátní vrcholky Ťan-Šanu, středoasijského pohoří, ve kterém jsem putoval už poněkolikáté. Jenže tentokrát bylo něco trochu jinak. Na rozdíl od dvacetikilové krosny a těžkých kožených pohorek jsem nesl malý lehký batoh a na nohách měl lehké tenisky INOV-8 ROCFLY G 350.
Stejně jako spoustu dalších turistů jsem vyrůstal v přesvědčení, že pohyb v horách znamená mít na zádech těžký batoh a na nohách bytelné kožené pohorky. Když jsem pak namísto chození začal po horách běhat, nemohla mě nenahlodat zvláštní otázka – když jsem náročný horský terén schopný překonat v lehkých běžeckých botách, proč si na chůzi stejným terénem beru těžké pohorky? Vágní odpovědi typu „do velkých hor musíš mít pořádné boty“ mě přestaly uspokojovat a rozhodl jsem se pro radikální změnu obuvi. Začal jsem hledat model, který by poskytoval pohodlí běžeckých bot a zároveň byl dostatečně odolný na delší putování.
Přestože s botami na dálkové treky se poslední dobou roztrhl pytel, rozhodl jsem se nakonec prověřit nový model od Inov8 určený primárně pro turistiku. V botách TerraUltra a jejich nástupcem Trailfly jsem naběhal přes 2500km a oblíbil si na nich širokou špičku a vynikající grip. Obojí papírově splňuje právě i ROCFLY G 350. Bota je napnutá na nejširším kopytě, takže nabízí spoustu místa pro přirozenou práci prstů - což je v případě celodenního pochodu zásadnější, než při dvouhodinovém běhu. Písmeno G v názvu pak znamená, že je do tlumící pěny přidán grafen, který zajišťuje vyšší odolnost a energetickou návratnost. Bota i tak váží 350 gramů, což je na čistě běžeckou obuv hodně, nicméně u trekové boty je to za mě váha příjemná. Inov8 obhajuje vyšší váhu tím, že model stejně není primárně určený na běhání a díky pár desítkám gramů navíc vydrží i drsnější zacházení. Tolik tedy k papírovým parametrům a teď už je čas vyrazit do terénu!
V horách jižně od kazašského města Almaty začalo několikadenní putování přes hory, řeky a vysoko položená sedla. A tím také hledání odpovědi na otázku, jak obstojí boty v terénu, ve kterém podle názoru mnohých nemají co dělat. První den nebyl příliš zatěžující. Cesta sice prudce stoupala až k loukám ve 3000 metrech, ale vedla vcelku nenáročným terénem v podobě šotolinových cest a vyšlapaných cestiček v alpském stylu. Zásadní rozdíl jsem však cítil už teď. Zatímco koženým kotníkovým botám člověk často v průběhu cesty povoloval tkaničky a na konci dne cítil úlevu, že se může přezout do sandálů, s inovejty bych si klidně vlezl i do spacáku. Nikde nic netlačilo, nedřelo a i díky relativně prodyšnému svršku bylo jasné, že si náplasti na puchýře nesu úplně zbytečně. Potěšil mě příjemně polstrovaný jazyk, který nemůže tlačit vůbec nikoho.
Zajímavější byly ovšem další dny, kdy se cesta změnila na nepříjemná klouzavá suťoviska. Podrážka držela dle očekávání výborně a neměl jsem problémy ani se zapadáváním kamínků do boty. Následovaly traverzy po velkých a místy i ostrých kamenech, kde jsem ocenil, že Inov8 tu opustil od svého oblíbeného „citu pro terén“ a vybavil botu pořádnou vrstvou příjemného tlumení. Zároveň jsem ani jednou neměl pocit, že by byla bota nestabilní a pokoušela se mi permanentně vyvrtnout kotník. Brzy přišel i poctivý test nepromokavosti v podobě několikahodinového intenzivního deště. Jelikož jsem zvolil variantu bez GTX membrány, zajistil jsem si suchou nohu za pomoci nepromokavé ponožky a byl zvědavý, jestli boty dostatečně rychle uschnou. Nemohu tu sice posloužit přesným časovým údajem, ale večer jsem je položil promočené pod plachtu stanu a do rána byly suché. To mě po zkušenostech s jinými modely příjemně překvapilo. V dešti se však přeci jen projevila jedna slabina, a tou je pohyb v bahnu. Díky ne úplně mohutným špuntům je přilnavost přeci jenom menší, než by se v ten moment hodilo.
Velkou neznámou byl krátký přechod ledovce, který nás měl podle mapy čekat téměř na závěr celé cesty. Nikdo z nás totiž neměl mačky, cepín ani lano. Naštěstí se cesta táhla víceméně jen sněhovým polem s občasnými ledovými plochami bez trhlin. Na boty jsem si nasadil lehké nesmeky a bez jediného podklouznutí se dostal až do sedla, odkud už zase vedla cesta po vcelku příjemné cestičce v suťovisku.
Na šotolině, ostrých kamenech, v dešti, sněhu i ledu boty obstály. To by mohlo stačit ne? Ani zdaleka! Jejich velká výhoda se projeví také mimo hory. Boty jsem většinou nesundal ani při procházení se městy. Když už jsem se přeci jen rozhodl pro sandály, boty nezabraly v batohu moc místa. Člověk s nimi samozřejmě nezačne udávat aktuální módní trendy, nicméně musím říct, že design a barevné kombinace se mi osobně velmi líbí. Cením, že si Inov8 nechal křiklavé barvy pro svou běžeckou kolekci a pro ROCFLY zvolil tlumené odstíny. Do hor podle mě sedí parádně a ani procházka po městě pak není žádná ostuda.
A ještě malá zajímavost na závěr. Po návratu domů jsem v ROCFLY odjel do Českého středohoří a dostal chuť na krátký výběh. I když bych si samozřejmě pro běhání vybral jiný model a na nohách působily boty trochu těžkopádně, neměly problém ani s tempy okolo 4:30 / km. Kdybych se tedy příště chystal na cestu do hor a věděl bych, že si na ní budu chtít občas i zaběhat, vzal bych si právě INOV-8 ROCFLY 350.
V Kazachstánu jsem nakonec strávil necelé tři týdny a protáhl boty nejen velehorami Ťan-Šanu, ale také menšími národními parky, neúrodnou stepí, vyschlým dnem Aralského moře a několika městy. INOV-8 ROCFLY mě definitivně přesvědčily o tom, že méně je někdy více, a to i v případě bot. Jejich váha je dobrým kompromisem mezi odolností a snahou udělat botu co nejlehčí. Tlumení je komfortní, přitom bez pocitu, že by bota ztrácela stabilitu. Svršek je odolný a přitom prodyšný a rychleschnoucí. Zkrátka, Inov8 vyrobil až překvapivě dobře vyladěnou botu. Na běžecké akce a výpravy do bahna bych volil jiné modely, ale na většinu turistických zážitků nemám důvod obouvat něco jiného.
Autor článku: Zdeněk Chaloupka
