Blíží se termín H8 a já mám více naběháno a cítím se v pohodě. Parťák je na tom standardně výborně – běžíme dvojice. V týdnu řešíme, jak moc mokro bude a jaké vzít boty. Loni jsem to dal v osvědčených Inov-8 Trailfly G 270, ale při pohledu na vzorek, který za rok doznal kvůli oblíbenosti další úbytek, jsem volil tlumenější Trailfly Ultra G 280, abych otestoval na delší distanci. Parťák šel do Craft Pro Endurance Trail.

Předstartovní foto s kamarády a jde se na věc. Vše šlape docela hladce, ale jak teplota stoupá, přestávám se cítit komfortně. Doplňuji, co se dá, křeče mě straší každý delší  závod a zpomaluji. Sv. Hostýn je ještě v pohodě, ale pak sled událostí nabírá rychlý spád. Cítím se bez šťávy a nic nepomáhá. Žaludku se to nelíbí, točí se mi hlava a je jasné, že dnes nebude můj den. Přidávají se masivní křeče a Obřany odtrpím. Jediné, co mě drží nad vodou, je parťák a skutečnost, že mu to nechci pokazit. Snažím se ze všech sil přinutit tělo fungovat na úsporný mód, ale Pardus, přestože to není žádný zabiják, mě definitivně utvrzuje, že letos to nedám☹ Je mi opravdu zle, oznamuji Jirkovi, že končím a jakmile nás míjí dvojice, kde paní odešel kotník, domlouvám si spolujízdu do Rajnochovic.

Resumé je, že boty a další vybavení v pohodě, já se uvařil. Parťák to dal, přestože věděl, že je díky mě  DNF a pomohl dalším na trase. Respekt! Moc děkuji neznámým zachráncům z Beskyd, snad někdy někomu oplatím stejnou mincí!! Auto jsem jim naštěstí nepozvracel😉

Jak jsem tam tak seděl v cíli v křesílku, nemohl vstát a pozoroval finišery, uvědomil jsem si, že nám sport nastavuje zrcadlo a je spravedlivý! Odnesl jsem si cenou zkušenost a zpětně mé rozhodnutí beru jako jediné správné řešení situace, kdy hrozil kolaps. Gratuluji všem, co doběhli/došli a příští rok reparát!